V minulém článku jsem zaútočil hlavně na teze liberálních ekonomů, protože naše doba ukazuje, že mají výrazné trhliny, možná dokonce tak výrazné, že nejsou schopné dlouhodobě fungovat. Posuďte sami, pokusím se být stručný: V posledních dekádách se výrazně prosazovalo a jako recept na nedostatečně rychlé bohatnutí společnosti chápalo snižování daní, privatizování, omezování omezení trhu (byli jsme svědky magických výroků o neviditelné ruce trhu, třeba), taky některých teorií mířících k jednotlivcům, což jsem rozváděl v minulém článku, např. tu o hamižnosti a úzkoprsém sledování vlastních zájmů. Ve skutečnosti toto vede k výraznému bohatnutí jen mála lidí.
Jenomže jsem v minulém článku neřekl to hlavní, protože tyto teorie mají ještě jeden nedostatek, který pečlivě přehlížejí, vlastně další dva. Tím prvním je jednoznačně to, že za ten nejdůležitější vstup do našeho hospodářství, totiž energii, neplatíme skutečnou cenu. HODNOTA každého litru ropy i ostatních fosilních paliv je ve skutečnosti několikanásobná, než kolik za ně platíme. Pak samozřejmě nemůžeme očekávat, že vznikne opravdové tržní prostředí, kde vyhrávají ti nejlepší a ve kterém se lidé chovají rozumně, naopak v takovémto prostředí se lidé chovají velmi nerozumně, jako každý subjekt, který je dotovaný a o jeho přežití nerozhoduje konkurence. Náš životní styl dotují miliardy litrů ropy denně a takové množství energie nepůjde v budoucnu ničím nahradit, dá se tedy očekávat, že ceny energií ještě hodně porostou.
Druhou věcí, kterou ekonomové houževnatě přehlížejí, je to, že nám byla dána k použití jenom jedna malá, kulatá planeta a i pokud se někomu podaří zbohatnout a odpojit se od většiny, týkat se ho to stejně nepřestane. Třeba si i koupí ostrov daleko od lidí, ale ten ostrov může být do pár let definitivně pod vodou. Náš systém není stabilní. Pro nikoho.
Abych ale nebyl tak skeptický, určitě jsou řešení, jak situaci zvrátit, jen je potřeba opravdu začít něco dělat. Ponechme stranou uhlí a atom, naše další dotační naděje, a představme si, že bychom třeba cenu benzínu uměle zvedli na stovku. Někdo řekne: katastrofa. Jenomže jednou se to stejně stane, ale tehdy všechny ty peníze pošleme rovnou na účet lidí, kteří vládnou zdroji, někdy dost divných lidí. Kdyby se to stalo teď, platili bychom sobě a mohli bychom za ty peníze ledacos změnit, vymyslet, vylepšit, postavit, a naše počínání by nabralo logiku. Nejspíš by přestalo hodně lidí jezdit autem, což by znamenalo, že by se plošně vyřešila dopravní problematika a naše silniční síť by rázem byla předimenzovaná, aut by ubylo a dál by jezdili jenom ti, co na to opravdu mají nebo ti, kteří musí (kdo jezdí pracovně, nechá si to stejně zaplatit). Ostatní by se přesunuli do hromadných prostředků, které bychom tudíž nemuseli dotovat a kde by opět nastal plně konkurenční stav. Nebo by se začala používat maličká, úsporná a ne moc rychlá auta? Nežli mi začnete oponovat – máte spočítáno, kolik vás auto stojí ročně? Prosím, pokuste se o výpočet se zahrnutím VŠECH ročních nákladů a uvažte pravdivě, kolik už dnes za auto dáváte, kolik času ročně strávíte vyděláváním, abyste ho mohli mít a o kolik ročně přicházíte, že ho máte (pokles ceny aut mimochodem zrychluje).
Navíc využití energie v palivu obsažené se stále zlepšuje, takže z dneska nespáleného paliva dostaneme zítra víc užitku.
O podobné řešení se snaží systém emisních povolenek, kdy podniky budou nuceny platit za emice CO2 – ale systém umělého zdražení fosilních paliv by řešil to samé a byl by jednodušší. Jakkoli, myslím, že skutečně musíme tyto kroky udělat. Možná nás i krátkodobě ekonomicky oslabí, dlouhodobě však lze jen získat. Jak se tu snažím dokázat, naše uspořádání si je vyžaduje ne jenom kvůli ekologii, ale i kvůli narovnání a udržení normální kapitalistické soutěže, a mohly by nám také pomoci v současné zadlužovací mizérii!
Dalším nutným krokem je uvědomění si své zodpovědnosti za chod světa každého z nás. Já sice nejsem ekonom, berte toto jen jako můj subjektivní názor, ale jako soukromník jsem nucen k skutečně férovému jednání, mě konkurence i kontakt se zákazníky omezuje a určuje hranice, žádná další omezení na mě nikdo používat nemusí. Ale čím víc jste bohatí, tím míň jste omezitelní a stát může vymýšlet, co chce a regulovat, jak chce. Jsem přesvědčený, že základní jsou právě pravidla slušnosti k udržení chodu společnosti, každý tu hraje svou úlohu, buďto dobře, nebo špatně a čím jste bohatší, tím větší je míra vaší zodpovědnosti za chod a stav světa. Takže znova opakuji, že greed is no good a i toto u sebe musíme změnit, there's no other way!
Je ale docela dobře možné, že se pletu a až všechno na naší planetě vypotřebíme, o což se mocně snažíme, odstěhujeme se jednoduše na nějakou další, nebo jinak. Však ONI to už určitě vědí!
Zakončím pohledem do USA, kde současné problémy začaly a kde už v nich jsou až po uši. Tamní dříve tak konkurenční neregulované kapitalistické uspořádání dnes utrácí peníze na všechny strany a zkouší, co se dá. Ceny nemovitostí padají a nikdo je stejně nekupuje ani přesto, že se třeba nabízí dva domy za cenu jednoho (těch domů postavili opravdu hodně, ale když to byl takový parádní byznys a cena byla tak vysoko, kdo by odolal?), budou se zateplovat domy za státní peníze, což je vhodná investice, ale jestli bude stát zateplovat i soukromé domy? Samozřejmě se tak děje na dluh. Vedle jiného chvályhodného utrácení se snad bude také dotovat výroba aut, což by ale znamenalo další výrobu na sklad a další pád ceny aut, nových i starých. Celkově je to zvláštní, nechybí schopní lidé, technologie, suroviny… ale zmizely peníze. Asi by bylo nejlepší je buďto začít rozdávat lidem jen tak, anebo rovnou zrušit? Kam se poděl ten slavný kapitalizmus?
Tak to vidíte, kam nás dovedla ta neviditelná ruka trhu.
P.S.: Myslím, že současný stav je krizí označován mylně, protože to je podle mě pojem pro krátkodobý průšvih a já opravdu pochybuji, že se vše brzy vyřeší, jak jsme přesvědčováni, jen vemte, jak dlouho vše rostlo a jak velký je rozsah problémů, hospodářská recese je název pro současnou etapu vleklých potíží. Ale chápu že někteří bankéři, developeři a burzovní spekulanti jsou v krizi!
Já ale ne, a doufám, že vy taky ne.