Když vyjdu ven před karavan, je noc. Samozřejmě je noc. Tady je teď noc skoro pořád, severní polokoule naší Matičky se na téhle etapě plavby ponořila do tmy, a s ní přišly mlha, sníh a mráz. Ještě pár kilometrů na sever a slunce bych neviděl už vůbec. Dnes je velmi větrno a tak jsou mraky rozfoukané a já vidím na hvězdy. Zářivé zimní hvězdy, diamanty nočních poutníků, se svým zimním králem Orionem.
Vítr vane od jihu, protože je teplý a dokonce i voní, představuji si tisíce cizokrajných a mnou nikdy neviděných květin, které svou vůní naplnily tento vzduch, tisíce kilometrů odsud. A děkuji větru za to, že mi tu vůni letních krajů donesl. A nebo cítím jenom vůni dřevin, které právě mění formu svého bytí v kamínkách u mě v karavanu?
Dobrá zpráva ovšem je, že od teď už to bude jenom lepší. Bodu s největší tmou jsme již dosáhli a rychlostí skoro 30 km za sekundu plujeme prostorem vstříc světlu. A do karavanu jsem zakoupil silnou autobaterii, která prosvětlila mé noci. 19. února začne podle čínského horoskopu rok Kozy, takže se máme na co těšit.
Pro naši plavbu mám tu i báseň:
Prvního jsem si naskočil
do rozvrzaný lodi
na palubu jsem naložil
jen pár věcí, co se hodí
žraloci bílí pod bříšky (to je od Seiferta! jen on tam měl veverky)
mou plavbu doprovodí
já bez kompasu, kormidla
na týhle mý malý lodi
proč bych se ale žraloků bál
na týhletý mojí bárce
dokud dál hvězdy vedou ji
a cesta končí v dálce
Tak přeji všem šťastný a veselý rok 2015!