Reklama
 
Blog | Tomáš Gottstein

Krahujec

aneb povídka o tom, kterak byl v Čechách poprvé úspěšně použit protiraketový systém.

Článek v Respektu č. 8 týkající se radaru se mi zdá být poněkud tendenční. Už jenom název „Radar, nebo medvěd“ se nám dle mého snaží podsunout jakési póly a to, na jakou stranu těchto pólů bychom se jako řádní občané měli postavit. Nebo se snad skutečně domníváme, že v Teheránu vyvíjejí atomové zbraně, aby s nimi mohli napadnout celý svět?

Dle mého je problém radar problémem přemrštěné fantazie, nebo přílišného sledování TV.
Poslední rozumné informace najdete zde:http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player.html?id=00825307&br=48&s=
Toto je zase můj tendenční článek.

Krahujec 

Reklama

Udeřila hodina pravdy! Abdul Al-fík si dotáh‘ na hlavě turban, pak vstal ze židle, vystrčil bradu a načechral si své dlouhatánské vousy. „Tak, teď ten prašivá americká pes my ukázat, kdo pán svět, už nám nebude střílet na město a jíst nám kebab.“ a odešel do řídícího centra, prošel dlouhou, spoře osvětlenou chodbou, otevřel masivní železné protiradiační dveře a byl tam – místnost byla z litého betonu, docela veliká, s velkou mapou umístěnou na čelní zdi, na pravé straně bylo malé okýnko, kterým bylo vidět do mělkého údolí. To okýnko bylo jedinou věcí, které byste si mohli všimnout při pohledu zvenčí, ale to byste se museli dívat hodně pozorně. Jste kdesi v horách afghánských, íránských či kde a za tímto okýnkem se právě arabští teroristé chystají odstartovat raketu se smrtelnou náloží o zatím nikdy nepoužité síle proti cíli, který pro jistotu ještě zkontrolují na velké mapě před sebou. Ano, hledí do mapy, na níž je červeným křížkem označen Bílý Dům, washington, USA.
V místnosti stojí několik dalších teroristů. Čas úderu nastal, teroristé si ještě seřídí hodinky, to se zkrátka musí, pak se pomodlí za zdar své akce a přejdou k tlačítku, které bliká na stěně na levé straně, mezi jinými, menšími tlačítky a monitory. Škodolibě se na sebe usmějí a pak kývnou na Abdula. Teď!

Abdul zmáčknul tlačítko. A už spěchá i s ostatními k okýnku napravo. Před nimi se začíná dít něco neuvěřitelného: Zem v údolí se s rachotem otevírá, rudé máky rozestupují, hlína trhá a pod ní se objevuje puklina. Z té je za chvíli propast a v ní … právě tam spadla koza, vidíme černou ocel, obrovské nosníky, hydraulické písty, kabely. A už tu stoupá k nebesům nástroj Alláhovy pomsty, vysoce moderní, ultra rychlá, radarem nezachytitelná raketa, plod mnohaletého úsilí, hektolitrů vypitého čaje a píle těch nejšikovnějších mužů, co jich tahle planeta nese, výkvětu odpůrců demokracie a svobody a USA, kteří to zde vyvinuli v tichu hor, v nejmoderněším betonovém bunkru ukrytém mezi kamením.
Abdul se znovu vrátil k ovládacímu pultu a zmáčknul nějaké menší tlačítko. A hle, další raketa se vztyčila k nebesům, od té první se liší jen svým horním koncem, který se trychtýřovitě otvírá, zatímco ta první raketa má konec normálně do špičky. Z otevřené jámy se proti nebesům tyčí dvě matně černé rakety.

Obě naráz zažehly své motory, celé údolí zahalil dým a tak okýnkem přestalo být vidět ven. Teď už můžou teroristé jen doufat, že někde nepopletli tlačítka a že rakety najdou svůj cíl. Táhlým obloukem se k modrým výšinám vznesla první raketa, nechávajíc za sebou bílý pruh kouře, v odstupu za ní vylétla i druhá raketa, o poznání pomaleji a přesně ve stopách té první, nezanechávajíc za sebou vůbec nic.

Ano, opravdu, ta druhá raketa nejenže nekouří, ale dokonce i lapá kouř z té první rakety, takže je to všechno ještě daleko neviditelnější. No to jsem zvědavý, jak tohle dopadne! Obě rakety vystoupaly do nadoblačných výšin a ustálily svůj smrtonosný let – směr Amerika…
Naštěstí, s takovou možností se počítalo už v dobách, kdy byl takový útok čirou fantazií. V USA vyvinuli náležitá obranná opatření a ta pak umístili na území spřátelených demokratických států, a sice do Polska a do Čech. A tak v Čechách v radaru na stráži u monitoru stojí bdělí ochránci míru a konají svou službu, připraveni jednat. Jenže, nesmíme zapomenout, že teroristé nejsou žádní nováčci a učinili své rakety radarem neviditelnými, proto ani naši pozorovatelé se zprvu moc nevzrušovali, když se jim na monitoru objevila jakási skvrna, zprvu si ji vykládali jako hejno vlaštovek, ty přelétávají hodně vysoko. Pak se jim na monitoru objevila další skvrna. Krahujec.
„Takhle vypadal na monitoru krahujec, to bylo ve školení, vidíte, není tak rychlý a má větší zobák,“ vzpomněl si jeden z týmu obsluhy, Jakub Jasný.
„Jenže krahujec by nehonil vlaštovky,“ domýšlel bystrý Jasný dál. „To by ty vlaštovky honily dravce, víte?“ a jal se vysvětlovat daný problém kolegům a když ho vysvětlil, byli všichni přesvědčeni, že tu něco nesedí. Ou kej, podáme hlášení, shodli se operátoři a odeslali zprávu do Bílého Domu.
…píp… vasim smerem leti hejno vlastovek pronasledovane krahujcem..stop..rychlost 2 000 Km/h.stop..
Ve washingtonu byli k té zprávě poněkud skeptičtí. V poslední době jim z Čech chodily jen samé divné zprávy, potvrdili přijetí a pustili se do přemýšlení, co to asi znamená tentokrát.

Zatím v Čechách: „Ne, v krajním případě máme právo zasáhnout i bez pokynů zhora a já vám říkám, že tohle je krajní případ. Krahujec by nikdy nehonil hejno vlaštovek,“ vzal konání do svých rukou neohrožený Kuba Jasný. „Musíme okamžitě jednat!“ a před zraky zkoprnělých kolegů volá veliteli raketové základny v Polsku, že se od východu řítí dvě rakety.
Velitele základny zpráva velice potěšila, tak to vypadá, že si konečně zastřílí. K nebi se vznesly dvě rakety, to už jsou čtyři rakety, které jsou ve vzduchu tohoto příběhu, milý čtenáři. A dál se to semlelo následovně:
Když byla první raketa od východu zasažena první raketou … no taky od východu, ale mnohem západnějšího, explodovalo naráz všechno její palivo, jenže zlotřilá špička se včas oddělila a neexplodovala se zbytkem rakety. Jak vidíme, mají to ti teroristé ďábelsky vymyšleno! Druhá raketa druhou raketu taky zasáhla, ale ta ji pouze vcucla, schramstla a pak vyyyyfoukla zadem, spolu s celým množstvím čmoudu nalapaného po cestě za první raketou. Velitel základny, když pak uviděl tu fůru svinstva na obloze, usoudil, že zásah se zdařil, vyhlásil formálně volno na ubikacích a odzátkoval šampaňské. A právě zásah špuntu do citlivé elektroinstalace to byl, co způsobilo, že do Polska už nedoputovala druhá zpráva o tom, že krahujec spolknul vlaštovku a sám letí dále na západ. No to jsem zvědavý, jak tohle zkončí…
Jenže hrdinové naštěstí ještě nevymřeli. Když Jakub zjistil, že komunikace s Poláky vázne, sám nelenil a jal se jednat. Na motorce, rychlovlakem a pak ukradeným autem dojel na polskou základnu, kde shledal, že posádka už není schopná plnění precizních vojenských úkonů a že musí vzniklou situaci dořešit taky sám. Tou dobou už raketa číslo dvě zahájila sestupný manévr směr cíl.
Ač už byl Kuba Jasný pořádně utahaný, nelenil a jednal tak, jak by jednal každý správný muž. Neznaje elektronické ovládání rakety, přepnul ji na manuální ovládání a vytrhl ji ze stojanu. Ale co to? Ta raketa je nějaká lehká… po prohlídce zjistil, že z nádrže uniká palivo. Nelení, odborně prasklinu látá žvýkačkou a dolévá na místo ušlého paliva whisky ze své polní láhve. Namíří na západ a mačká tlačítko a ….
…zasáhl na poslední okamžik, úlomky rakety dopadly až na Bílý Dům, až k nohám prezidenta, který zrovna kouřil doutník na zápraží a přemýšlel o vážných světových otázkách.

Kuba dostal pozvání do USA, zatím ale zůstává na polské základně, kde se zakoukal do pohledné příslušnice logistické obsluhy, která mu teď po nocích vysvětluje taje elektroniky. Příště už bude Kuba střílet ze stojanu!

A tak byl svět zase jednou zachráněn před smrtí z rukou špatných lidí… ale řeknu vám, že tentokrát to bylo jenom o chlup!

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama