Tak už jsem byl podruhé na tomto blogu cenzurován. Poprvé byl vyřazen můj článek, obsahující povídku o radaru s vysvětlením, že povídky na titulní stranu nepatří. Je-li to pravda a povídky a jiná literární činnost na titulní straně nemají co dělat a jsou-li skutečně adminem vyřazovány, to posuďte sami. Řekl bych, že ne a teď bych čekal trochu zastání zejména od lidí, kteří na tento blog dávají hlavně literární věci. Proč by se neměly veřejně publikovat? Ať čtenáři sami určí, co chtějí číst a co ne.
Podruhé ruka cenzora zasáhla nyní. Inspirován zprávou o poslední superlodi armády USA jsem napsal celkem neškodný článek o tom, jak to vidím já. Nebyl jsem sprostý, nepsal jsem o ničem, co by někoho mělo urážet, o ničem, co by nebylo všem známo a dokonce to ani nebyla povídka. Přesto byl článek vyřazen z titulní strany tohoto blogu. PROČ? Na to odpověď neznám (adminovo vysvětlení je dole).
Ale mám pocit, že je mi tímto upíráno právo vyjádřit veřejně svůj názor a právě k tomu by tento blog měl sloužit. Alespoň jsem si to doposud myslel. Ale asi to bude jinak. Vyjadřovat se mohou jen neškodné a kulantní názory, lidem s menšinovými názory je pak poskytnut neomezený prostor na jejich soukromých blozích.
Tato reakce má stejný název, jako můj vyřazený článek a já ten název používám proto, že jsem přesvědčený, že sedí i nyní. Naše kultura je postavena (měla by být) na svobodě názorů, které jsou podrobeny kritice a pak je rozumem vybráno, co se hodí. Nefunguje-li tento mechanizmus, začíná společnost váznouzt a přemisťovat se do diktátorských poloh, kdy názor je diktován někým, kdo si uzmul právo určovat, co se hodí a co ne. Takovou společnost tu snad nechceme. Proto si myslím, že nebezpečí netkví v tom, když někdo svůj názor říká, ale naopak, když ho říkat nesmí.
Po dopsání článku jsem obdržel odpověď od admina:
Osobně se mi na něm nezdá to, že je příliš zjednodušující a příliš krátký. Pravidlo jste neporušil žádné, ale to s tím nemá nic společného. Jako admin jsem pověřen redakcí Respektu udržovat úroveň titulní strany, což v praxi znamená, že sem tam nějaký článek z titulky vyřadím, protože mi prostě nepřipadá dobrý..
Uznávám, že článek nebyl dlouhý, ale na netu je tolik dalšího čtení a my všichni máme tak málo času, proto já obvykle nepíšu příliš dlouhé články. Snažím se, aby byly články čtivé a píšu často, takže kdo má zájem o moje názory, může si přečíst další články. Na problému paliva pro naší neporazitelnou armádu a na tom, jak jsem o tom psal, nevidím nic zjednodušujícího. Měl jsem snad rozvádět úroveň odhadovaných zásob fosilních paliv a porovnávat spotřebu tanků? Svým psaním upozorňuju zejména na jeden problém, kterému bychom měli začít čelit a s nímž vše souvisí. Myslím, že jsme zkrátka zbytečně strašeni nebezpečím, které není a nesmíme se bavit o nebezpečí, které je skutečné.