Situace se zdá být jasná – ve volbách jsme ukázali konečně svoji vůli a řekli dost lhaní a jiným nepěkným politickým praktikám. Ukázali jsme, že budeme volit raději kohokoli, jen ne politiky, ze kterých se nám dělá špatně. A hned po volbách bác – odvolání předsedy ČSSD, prý kvůli špatnému výsledku ve volbách. A nebo ne odvolání, ale.. a nebo vlastně nic, ČSSD je přeci jednotná a pevná jako skála. ČSSD následuje svoji sestřičku ODS tam, kam patří, do tenat urnového háje politického hřbitova.
Jestli to v ČSSD ještě nepochopili, tak jim to musíme ujasnit – žijeme v éře záznamu a vše je možné si přečíst, nebo znova pustit, ze záznamu na internetu. Takže bohužel! Systém s kamennou tváří říkám bla bla a ono se to nějak ututlá, hlavně se udržet svého postavení a vydržet nynější bouři, tento systém opravdu nemůže pomoci k navrácení důvěryhodnosti politika. Takového prostě nechceme. Jste osoby veřejně činné a veřejně zaznamenávané. V pořádných zemích má politik vždy jen jednu šanci a jen jedna chyba končí jeho politickou dráhu. My to tu taky tak chceme, nebo ne? Nikdo není ve své funkci nenahraditelný. Pokud se má situace u nás začít zlepšovat, je potřeba, abychom začli hrát podle pravidel.
ČSSD se musí zbavit několika lidí a pokud to neudělá, končí. Časem. Je to role hrozná (těch hodin, co dotyční odschůzovali, odřečnili, těch nadějí, které bohužel končí) i krásná zároveň, protože pokud ji ČSSD zvládne, snad to bude právě ona, kdo nám pomůže udělat první kroky na cestě k hezčí budoucnosti. Budoucnosti, ve které si politikové jsou vědomi, že jedna jediná jejich chyba, jediný úplatek, jediné lhaní, nebo dokonce jeden jediný neospravedlnitelný čin vede k jejich politickému konci.