getting wet in the Ireland
„Už to asi nikdy neuschne,“ řekla a podívala se znovu na prádlo zplihle visící na šňůrách, „prala jsem to předminulou středu.“ Sedíme v kuchyni u okna, vedle nás děti přilepené na televizi a díváme se ven, kde spršky vody a vítr ovládly souš a kde suchého už nezbylo vůbec nic. Za oknem nás takhle v Irsku sedí a kouká asi víc, všechno je rozmoklé a přeháňky se mění ve vytrvalý déšť a někdy jen mrholí, sluníčko vykoukne na chvíli obvykle až odpoledne a pak zas mrholí, a v noci prší. Takže kdo má jen trochu rozumu, tak sedí doma.
„Dneska, jak jsem venčil psa po loukách,“ vyprávím já, „se mnou celou vycházku letěla vlaštovka, chvílemi mizela a pak zas letěla s námi, proletovala mezi mnou a psem, lítala tak blízko, že by mi mohla proletovat mezi nohama, myslím, že čekala, jestli jí nevyplašíme nějakou mouchu. Ty už totiž kvůli větru a dešti nelítají ani nízko nad zemí. Bylo to sice fakt dobrý, pozorovat toho úžasného letce co kroužil okolo nás, ale tipuju, že musela bejt hodně zoufalá. Já jsem za celou vycházku vůbec žádnou mouchu neviděl.“
„A co ta střecha, je to spravený?“ ptám se, protože jsem tu od toho, dělám tu občas údržbáře. „No teče už míň, ale asi stejně budu muset časem nechat udělat novou.“ Což není nikde levné, ale tady v Irsku je to investice v řádech desítek tisíc euro, víme oba. Dům je to navíc rozlehlý, vlastně jsou to dva domy dohromady, v jednom se ubytovávají hosté a to živí ženu a její tři děti, kteří bydlí v druhém. Manžel jim, bastard, utekl.
Povídáme si, zatímco venku je šedo a sychravo, déšť teď přešel v mrholení. Vzpomínám, jak jsem asi před měsícem chytil jeden pěknější den a byl se koupat na pláži. Ona, místní, tvrdí, že koupat se je možné, i když prší, díky Golfskému proudu se k nám dostává ohřátá voda z Mexika a když prší, je ten rozdíl teplot znatelnější. sama se ale koupat nechodí, přestože to má k moři dvě stě metrů. To mě vede k úvaze, jakou by měl mít člověk, pokud se jde koupat na pláž a prší, asi výbavu? Teoreticky by stačily plavky, ručník bude zcela zbytečný. Zbytečně působí i brát si pláštěnku, když se jdete koupat…
Odbíhá povylívat kýble a když se vrací, pokračujeme. Dostáváme se k vážnějším otázkám. Už i mezi místními se totiž povídá, kdo může za tohle léto… člověk! Vlastně už ne jen povídá, i ty zmoklé vrány na drátech si o tom krákají. Jsme prý svědky změny klimatu, kterou zapříčinil člověk svou bezhlavou konzumací planety. Proto v Irsku pořád prší! A Irové mají tu smůlu, že tu nemají Václava Klause, který by je od podobných pošetilostí uchránil.