Zatím ještě nemáme radar, ale s ním už to bude úplně zichr. Pravidelně testujeme svou vojenskou techniku napadáním různých zaostalých zemí, takže válečnictví rozumíme. Dobrá, ale má to háček. Veliký.
Tím háčkem jistě není nedostatek vyspělé techniky, není jím ani strašidelný íránský prezident, co kuje plány, jak zničit svět (bububu). Háčkem, ba přímo hákem, je jiná hrozba a paradoxně každý rozpoutaný konflikt, každý další vyrobený tank či nejmodernější letadlo nás přibližuje k jeho ostří. Naše celá slavná armáda je naprosto totálně závislá na ropě. Každý z prostředků bojové techniky má přímo olbřímí spotřebu paliva a nevím, k čemu nám to všechno bude, až tu ta ropa nebude. Tehdy už sice nepojede ani technika našich nepřátel, jenže oni si, právě díky boji s okupanty z naší strany, už dávno vytvořili styl boje na technice nezávislý.
Myslím, že bychom měli začít řešit podstatnější věci, nežli je výstavba dalších a dalších zbraní. Takové, které nám v budoucnu budou něco platné. Tedy hlavně přestat napadat a vyhrožovat okolním státům navenek a snažit se ustanovit vládu rozumu a pořádku uvnitř. V boji za zachování naší kultury nám jednou daleko víc bude prospěšný jeden moudrý a svobodný člověk, nežli tisíc tanků.