Reklama
 
Blog | Tomáš Gottstein

PF 2010

Rodina, kde jsem byl v Irsku adoptovaný (vzali mě za svého), si došlá vánoční přání připichovala na dveře mezi kuchyní a obývákem. Byly ty dveře skoro až dolů plné souznění, lásky a vzpomínek, poslanými z dálky. Myslím na to, jak asi zaplnili ty dveře letos. Myslím na to, že mé přání tam není.

Ne, já byl letos ještě horší, nežli jindy a přání zkrátka neposlal, víceméně nikomu. Asi že je to stejně jenom taková banální formalita, trivializovaná navíc možností poslat hromadné přání internetem, nebo mobilem. A liší se pak od toho posílání pohlednic něčím jiným, než jenom pracností? Vlastně ani dobře nevím, jak se k vánocům postavit.

Jenomže k vánocům a období konce roku vzpomínání na blízké lidi jednoduše patří, jak jsem nakonec vypozoroval. Tak vězte, kamarádi, že jsem na vás letos myslel, i když jsem vám nic neposlal. Že jsem s vámi v duchu trochu stejně byl.

Tak alespoň takhle po blogu posílám všem svým přátelům, známým, všem mým čtenářům a vůbec všem milým lidem přání dobrého příštího roku. Na zdraví!

Reklama

Ať vás při všem snažení
běsném lidském hemžení

oudů bystrém komíhání
myslí drsném potýkání

dobré síly postrkují
a přede zlými ochraňují