Je v těchto těžkých a zamotaných dobách národu víc než kdy jindy třeba zásadního a rozhodného postoje, o tom není pochyb. Po zhlédnutí novoročního projevu jsem zjistil, že se tu nachází někdo, kdo takový postoj zastává, kdo se nehýbá a jako pevná skála a hráz chrání náš národ před nejrůznějšími poblouzněními, či přímo omyly.
Prezident použil příměru ke kompasu, přístroji, jehož střelka stabilně a prakticky ukazuje pořád stejným směrem, podle něj k „víře v rozumnost chování skutečně svobodných občanů, nikoli k důvěře ve spásonosnou roli státu“. Jenže dívám-li se na takovýto prezidentův kompas, mám pocit, že na něm špatně funguje střelka! Z proslovu jsem nakonec nabyl podezření, že si chudák prezident asi nevšiml, že má v blízkosti svého kompasu nějaký velmi přitažlivý předmět a střelka je tudíž popletená a neukazuje žádným směrem, pouze k onomu předmětu. Za tu dobu, co se s prezidentem známe (on mě asi nezná tak dobře jako já jeho), bych tipoval, že tím předmětem bude pořádně nacpaná prkenice!
Jak jinak si vysvětlit u tak vzdělaného člověka, jakým je pan prezident, že označí jako póly možného vývoje společnosti buď víru v rozumnost chování skutečně svobodných občanů, nebo důvěru ve spásonosnou roli státu jako protipól? Hledám-li protipól, chci najít něco, co stojí v opozici. Jak vidíme z pozorování politické situace i ze sociologických výzkumů, tyto výše jmenované možnosti se doplňují. Ke všemu víra v rozumnost konání kohokoli je pojem tak nejasný, že těžko může sloužit jako pól nějakého směřování, ideově je velmi nekonkrétní. I takoví strůjci honu na čarodějnice v 16. století se zaštiťovali vírou v rozumnost svého konání. Navíc my všichni víme, co znamená svoboda v Klausově pojetí. Pokud se zamyslím nad vhodným protipólem, napadá mě nevíra v rozumnost konání svobodných občanů, ale rozhodně ne spásnost státu (a tomu by pak protipóeml byla zhoubnost státu). Každopádně při sledování vývoje, na kterém se významnou měrou V.K. podílel a stále podílí, je takovou víru velmi těžké udržet. Ale zpátky k projevu.
Na jiném místě jsme informováni, že stát, to jsme my všichni. Uvádím to zde proto, že takové připomenutí nemůže být nikdy zbytečné.
K ekonomické doušce, při které jsem se dozvěděl, že naše hospodářství v příštím roce opět mírně vzroste, Klaus připojil naději, že u nás vznikne silná vláda. Na obě věci jsem opravdu velmi zvědavý. Řekl bych, že se tu opět pohybujeme v oblastech jeho religiozity.
Klausovi vadí, že někteří lidé se věnují fantazírování o budoucnosti a zajímá je rok 2050, či dokonce rok 2100! A někteří politici dokonce spoléhají na to, že za jejich fantazírování a nerealistické sliby jim nebudou předloženy účty! Ty dvě věty k sobě sice moc nepasují, ale jinak je to velmi podnětné, nemyslíte?
Dále nás prezident nabádá, abychom pomáhali potřebným. Nejlépe těm, které známe ve svém okolí. Tu nelze než souhlasit. Toto je totiž skutečné alternativní řešení problémů sociálního státu, s jeho zástupy úředníků a hromadami formulářů. Vyberme si v tomto roce každý svého sociálně slabého a toho podporujme!
Dokonce jsem v projevu zaznamenal i náznak výzvy k bádání po Bohu, ovšem v souvislosti s tím, že se každý má starat sám o sebe. Tedy asi že bychom si každý měli hledět pěkně svého, dělat a nereptat – „při vědomí toho, že existuje cosi, co nás přesahuje“.
Pak však přichází otázka, kterou národu pan prezident položil a na kterou mu tímto svým příspěvkem sám za sebe musím odpovědět. Otázka zní: budou vůbec budoucí generace potřebovat námi ušetřené zdroje? Určitě budou, pane prezidente, určitě. Leda by jim už nebylo třeba stavět domy, vlaky, lodě atd… Ze dřeva či kukuřice jde udělat skoro všechno, ale jednoduché to není. Pokud nám V.K. dává svůj postoj najevo otázkou, mám tu pro něj taky jednu: Přemýšlení o budoucnosti vyhrazujete spisovatelům sci-fi, prozradíte nám, z jaké sci-fi vychází zrovna váš postoj?
Neříkám, že je mi sympatické dnešní strašení zánikem civilizace, ale ideologii postavenou na úctě k přírodě, přestavbu technických zařízení ve jménu čistoty a úspornosti a změnu postoje nás všech ve jménu této ideologie vítám. Strašení se věnuje nakonec každá politická ideologie, když hlásá, že pokud nebude po jejím, bude konec světa – nebo třeba konec „svobodné a prosperující společnosti“, jak straší pan prezident. Já bych od prezidenta čekal, že nebude v novoročním projevu vytahovat jakési podivné póly a rozdělovat lidi, ale že naopak vyzdvihne, co mají všichni společného.
Z politické scény znějící hlasy projev většinou nechválí. Já bych řekl, že v něm jednotlivé věty mnohdy nesouvisí, čímž se mlží sdělení a každý si pak může najít to své. Klaus nicméně dál třímá prapor liberální pravice a s vysoko zdviženou hlavou přehlíží, že její názory jsou nejméně tak nepřitažlivé a nefunkční, jako názory populistické levice. Mně osobně se na projevu líbil, krom doušky o sociální péči, jenom jeho závěr, kdyby se všechno ostatní škrtlo, mohl to být docela dobrý projev. Tak snad za rok.