To, že jsme zapojeni ve světě, kterým hýbe výroba a spotřeba je známý a často omílaný fakt a zdálo by se, že s touto definicí vystačíme. Ale stačí nám jako vysvětlení, proč je tomu tak, fakt, že zkrátka jenom používáme různé nástroje k boji o svůj život, potažmo vydělávání peněz, případně také k zábavě a odpočinku, to celé prostě jako pokračování lidského údělu přežití v nehostinných podmínkách naší planety? Co nás nutí sestavovat svůj nikdy nekončící seznam potřeb?
Napadlo mě to, když jsem začal uvažovat, že prodám auto. Je to velice drahá věc a já už mnoho let auta kupuji, jenom když je zrovna potřebuji kvůli vydělávání peněz, jinak si svůj život bez aut dovedu představit. Říkal jsem si, že bych ho teď mohl prodat a pak uvidím, budu-li ho znovu potřebovat, nebude problém vhodné auto znovu koupit, ceny letí dolů… A tak jsem pro jistotu zalistoval internetem, jak si stojím… a pak jen tak zkusmo kouknul na to, jaká je nabídka těch aut, co mě zajímají… a nakonec jsem to řešil několik hodin.
Prodám-li své auto, které už mě pár let věrně vozí, dokážu si taky, jak jsem nad věcí, nemůžu říct, že bych ho neměl rád. Krom toho bych si mohl taky koupit novější model, jistě. A z toho plynou další výhody, jako je pozinkovaná karoserie, nebo ta šestirychlostní převodovka? Tak jsem se pomalu přesvědčoval, že nové auto nakonec nebude tak blbý nápad a já klikal dál. Zachránilo mě až zaseknutí internetu.
To už jsem měl zakalené oči a v hlavě mi hučelo, jako kdybych se díval na nějaký hodně dlouhý a blbý film. V centru svého mozku jsem cítil tupou prázdnotu, v uších mi slabě hučelo a myšlenky jako: jsem přeci ekolog, auto je obrovská zátěž přírody i mojí peněženky, 77 kW, 88 kW a zimní gumy k tomu, – se sporadicky objevovaly a zase neuspořádaně mizely a kdesi hloub ve mě něco říkalo – CHCI!
Tamtamem mojí nespokojené duše zněly známé vibrace, cíl se tam někde upevňoval a sílil. Ano cíl! Smysl to nemělo žádný, ale další cíl už bych měl. Byl jsem na přímé vlně s mým lačným pudem Konzumním, odhodlaný jít za další věcí.
Uvažte se mnou, vždyť rozdíl mezi novým autem a tím původním je rozdíl mezi nohami nahřívanými u ohně s pěknou knížkou na klíně, případně ťukáním článku na blog a nebo pobíháním okolo, vstáváním brzo ráno a únavnou aktivitou až do pozdních odpoledních hodin, a proto jsem došel k závěru, že za našimi nákupními touhami je pud, který rozhodně nemá s rozumem nic společného.
Rozum to byl, co mi nakonec pomohlo se uklidnit a pud Konzumní překonat. Jen nevím, na jak dlouho. V jednom železářství mají moc pěknou vzduchovku.