I když se nechci Ratha zastávat, stejně pochybuji, že to opravdu myslel tak, že teď má někdo někoho napadnout a že by někde měla začít nějaká opravdu pořádná válka… a nebo že by přeci jen? Co třeba kdyby se Češi spojili opět se Slováky a obsadili Ukrajinu (bránit se moc nebudou, vždyť by se tak mohli dostat do EU!)- pak už nám nikdo nebude stát v cestě k Matičce Rusi a jejímu nerostnému bohatství, že, mír s Rusy a jejich neintervenování domluví dopředu v Moskvě (tajně) náš pan prezident, kterému pak skončí mandát, novým prezidentem se stane p. Paroubek a jeho ministr míru a obrany Rath povede pak preventivní úder na Rusy, v čele armády tajně podporované několika dalšími zeměmi – a tak Rusům vrátíme všechno, co nám kdy v dějinách provedli! Takže si možná lišák Rath už připravuje půdu…
Také jsem mluvil s jedním bývalým vojákem, dnes vlastní a provozuje hospodu a má v ní zbraně a plakáty zbraní všude po stěnách. Bavili jsme se o té současné krizi a jeho řešení… no vypadá tak, jako to Rathovo. Žádné balíčky a rozdávání peněz lidem. Pěkně válčit, všechno znovu rozflákat a tak dále, o odbyt rozhodně nouze nebude, zaměstná nás zbrojení a pak obnova zničených oblastí, taky přelidnění by se vyřešilo… a já jen doufám, že dalších lidí, kteří by to viděli tak, jako tihle dva, už moc nepotkám, ale kdyby přeci jen, tu je moje odpověď:
Jak jsem se naučil nebát a mít rád bombu
Nedostatek onoho válečného řešení je jasný: i pokud jsme od dob osvícenské revoluce zase až tolik nepokročili v budování štastného a spokojeného života a vývoj a aplikování technických vynálezů je jen pomalu následován pokrokem na poli lidském, přesto je válka, právě díky technice, zcela nemožná. Právě technický pokrok nás v současnosti chrání před velkou válkou a dokud je vojenský arzenál schopen zničit kompletně celou planetu během několika hodin, žádná válka nebude.
To by se musel do čela nějaké země dostat úplný fanatik – sebevrah (netvrdím, že by to nebylo možné) a musel by celé zemi vládnout zcela sám, neomezený nikým, nedovedu si představit skupinu lidí, která by byla schopna rozhodnout o zničení všeho a všech. Nakonec, symbolicky, právě použití atomové bomby proti fanaticky bojujícím Japoncům ukončilo 2. sv. válku, od té doby bomba nebyla k útoku nikdy použita, a to byly světové názorové rozepře daleko větší, než jsou dnes.
Proto jsou války, ke kterým dnes dochází, jenom malé strkanice zaostalých států či rychle vyhraná kořistnická tažení velmocí, kterých se mohou obávat ti, kteří mají nějaké surovinové zdroje a nemají atomovou bombu. Celoevropský či dokonce celosvětový konflikt, podobný tomu, který vyřešil Velkou krizi, je existencí atomové bomby vyloučen.
Státy si však přesto vyhrožují a zbrojí, což svědčí o hlouposti státníků, jejichž počínání nejvíce připomíná zuření vzteklého psa, zmítaného vlastní zlobou, vyskakujícího a vždy znovu zpátky strhávaného pevným řetězem, na kterém je přivázaný, když jde okolo jiný pes. Pokud k totální válce nedošlo za studené éry, jak by k ní mohlo dojít teď? Odkdy máme atomovou bombu, je další zbrojení už jen dalším zesilováním řetězu (a nebo přípravou na kořistnickou válku).
Rozhodně však nechci říct, že teď už bude všechno jenom dobré a my si můžem klidně dál oblbovat hlavy pivem a telkou. Naopak, teď nás čeká opravdu těžká doba a třeba události v Rusku naznačují, jaké nebezpečí to na nás číhá: s chudobou přichází demagogie a populizmus. Chudé či velmi nespokojené lidi je snadno manipulovat a dle těch nejhorších a nejtemnějších ideí pak vytvořit masu lidí, volajících po krvi, což lidi sjednocuje a politikům dává moc do rukou. Opět bychom mohli oprášit analogie z minulosti. Ovšem jelikož by zloba zmanipulovaných lidí nemohla vytrysknout ve směru „nepřítele“ za hranicemi, vytryskla by uvnitř hranic… pak nás čeká ustanovení nějakého hodně úchylného „normálu“ a likvidace všech, co do tohoto normálu nezapadají. Ajajaj.
Tvrdím tedy, že lidmi, kterých bychom se měli bát, jsme pouze mi sami. Proti válce nás však chrání ta nejúčinnější zbraň, která kdy vznikla.
P.S.: V tomto článku jsem původně chtěl poukazovat na souvislosti lidského a zvířecího chování, jak je popsal Konrád Lorenz ve své knize Takzvané zlo, ale to se mi nakonec, jak vidíte, nepovedlo. Doporučuji onu knihu a její téma vnitrodruhové agrese, velmi zajímavá je třeba kapitola o krysách. Pokud přirovnávám státníky ke vzteklým psům (ani psi bez řetězu se normálně navzájem nezabíjejí přes hrozivost zbraní, jakými je evoluce vybavila), pak rodina krys nebo potkanů (str. 139) by mohla sloužit jako příměr pro zfanatizovaný dav.