Problém
Smrk ztepilý je naše hlavní hospodářská dřevina a to díky svým jedinečným vlastnostem. Jeho pěstování není náročné, roste (rostl) i na sobě nepůvodních stanovištích a vytváří rovné, dlouhé kmeny, jako stvořené k rozřezání na prkna a hranoly. Dřevo je poměrně odolné času, má dobré mechanické vlastnosti a dobře se opracovává. Proto se smrk stal dominantní dřevinou v našich lesích.
V přirozených podmínkách by rostl na horách a ve vlhkých, stinných dolinách. Na nepůvodních stanovištích trpí hnilobou (to je to zduření na patě kmene), zvlášť při nedostatku vláhy mu škodí kůrovci, to jsou brouci 1 až 4 mm velicí, tělo válečkovitého tvaru, kteří se živí lýkem stromů. Pokud se vyskytují v malém počtu, napadají jen usychající stromy, ve velkém množství napadají i zdravé stromy a jsou schopní je zničit.
——————————————————————————————————-
Okénko pro techniky
Vývoj totiž probíhá tak, že sameček se zavrtá pod kůru, tam vykouše snubní komůrku a feromony láká samičky, ty po páření vykusují chodbičky a po jejich stranách kladou vajíčka, 20 – 50 kusů, z nich vylíhlé larvy se živí lýkem… pak se zakuklí, vylíhnou a ven se vykouše další brouček a když je dobré, tedy suché a slunné počasí, stihnou i tři generace ročně! Napadené smrky žloutnou a usychají, pak z nich začne opadávat kůra a do roka je po nich.
V minulosti působil největší škody lýkožrout smrkový, dnes mu kalamitně přibyli další jeho příbuzní lýkožrout lesklý, severský a další. Obraně proti nim, jak už jsem řekl, napomáhá vlhké počasí, ve kterém smrk prosperuje a brouky zavaluje smůlou a lýkožrouti naopak plesniví, také mají některé přirozené nepřátele z říše hmyzu, např. pestrokrovečníka mravenčího. Lesníci k boji proti kůrovcům používají hlavně feromonové lapače – to jsou ty černé krabice na lesních mýtinách, lákající brouka feromonovou návnadou, nalapaní broučci se pak vysypou a zabijí; a lapáky, tedy kmeny smrků pokácené a nechané v lese, přikryté větvemi proti vysychání, které se musí včas odvézt a asanovat (odkornit či chemicky ošetřit). Jsou možné celoplošné postřiky sporami hub či pesticidy. Napadené stromy se těží. Postup proti kůrovci řeší zákon, taky řeší povinnost následného zalesnění.
——————————————————————————————————–
Na Šumavě
Při sledování tamního sporu zastánců s odpůrci těžby by se mnohým mohlo dělat špatně. Dva nesmiřitelné tábory na sebe přes údolí názorových a zájmových rozdílů házely kamení a plivaly. Nabyl jsem dojmu, že o kůrovce a jeho les jde až na posledním místě. Nakonec se překvapivě povedlo prosadit v 1. zónách národního parku bezzásahové hospodaření a les tak dostal prostor ke svému přirozenému vývoji (sukcesi), kdy po kalamitě (katastrofě) slouží mrtvé kmeny stromů jako kryt a materiál růstu nových stromů a kdy je plocha nejdříve přirozeně obsazena rychleji rostoucími keři a stromy – jeřáb, bříza, bez a další dřeviny, které jsou v okolí a podaří se jim vyklíčit, které připraví půdu a následně, v rámci staletí, jsou vytlačovány trvanlivějšími dřevinami. Takto nakonec vzniká prales, les výškově i druhově rozrůzněný, neprostupný – a velmi nepodobný dnešní dřevní plantáži. Jedná se o nejlevnější a nejjednodušší způsob obnovy lesa, trvá však velmi dlouho. Že zvítězila tato varianta mě překvapilo, ale fandím tomu a považuji to za velmi zajímavý pokus
Těžbou vzniknou holiny, které se následně musí osázet stromky, ty se chrání před zvěří a zarostením trávami, což je všechno docela drahé, ale samozřejmě na to vyděláte při prodeji dřeva. Při odvozu stromů se poničí půda – vzniknu erozní rýhy – na to je země v horách zvlášť citlivá. Následně vzniklý les je opět nepůvodní hospodářský les s nutnou péčí a tvorbou zisků.
Kůrovec a já
Monitorování vývoje kůrovcové kalamity jsem se věnoval docela dlouho, najímaly mě Lesy ČR, i když už jsem u nich nebyl zaměstnaný, vzalo to tak osm dní v měsíci. Na motorce jsem objížděl lapáky a lapače a počítal broučky. A zatímco dříve převládal v lesích lýkožrout smrkový, který se pase na dospělých stromech a na spodní části kmene a který tudíž ničí už dospělé stromy, v poslední době výrazně přibyly další druhy kůrovců, které napadají větve a koruny stromů a nepohrdnou ani mladými jedinci. Takže je smrk hojně ničen už ve fázi dorostu a žádné obraně se dosud nepovedlo tento postup zastavit, jakkoli je kůrovec po tisících vysýpán z korýtek lapačů a lapáků se rok za rokem kácí a odváží tolik, že už mnohde žádný smrk nezbývá. Ano, to je výsledek, ať bojujete, či nikoli, smrk mizí a lesníci se shodují, že nejspíš zmizí z lesů úplně. Tedy krom těch vlhkých stinných údolí či smíšených lesů na horách, kde je smrk původně doma. A snad ještě několika zázračným jedincům, které kůrovec nenapadne (to je jak s lidmi a klíšťaty, taky na někoho nejdou).
Kůrovec a M. Zeman
A tu se vynořuje z ústraní bájný zachránce. Navštěvuje prezidenta V. K. a dávají dohromady plán, jehož cílem není nic menšího, než zastavení kůrovcova vítězného tažení, jak doufám. Zejména V. K., který se stává celosvětovým odborníkem na popření globálního oteplování (jež mnozí vidí jako původce kůrovcova úspěchu) je odborníkem, jehož rada má cenu nezměřitelnou. První bude žaloba na kůrovcova spojence M. Bursíka a pak jsem zvědav, co vytáhnou dalšího v téhle obtížné bitvě a ze srdce jim přeju hodně úspěchů. Lesníci si už totiž vůbec nevěděli rady.