Nejprve opět stručné shrnutí předchozích dílů: v mé dvoudílné sérii článků věnovaných chamtivosti Greed is no good jsem se pokusil právě ji označit jako hlavního původce našich současných problémů a představil jsem své vlastní řešení v podobě poctivosti a zodpovědnosti, nutné k dobrému fungování společnosti na všech úrovních. Zdůraznil jsem nutnost účasti a zájmu nás všech. V mých úvahách pak vyvstal ještě jeden problém na cestě k fungující společnosti, a sice nereálná cena toho hlavního vstupu do naší ekonomiky – cena energie, která pak ohýbá a relativizuje ceny všeho ostatního. Dle mého názoru je celá naše ekonomika, schovávající se za iluzí tržního prostředí, ekonomikou naprosto dotovanou – a to dotovanou lacinou energií.
Současná cena
O tom, jak vzniká cena energie, která po celém světě do ekonomiky v podobě miliard kilogramů uhlí a miliard litrů ropy denně proudí, se rozepisovat nebudu, dovede si to představit každý sám (těžba, transport, rafinace, prodej, daně), snad jen co mě zaujalo je, že cena paliva pro distribuční sítě je určována centrálně na surovinové burze v Rotterdamu, tedy rafinerie si nekonkurují, také státní přirážka už dnes je tak vysoká, že se nárůst ceny ropy na ceně paliv projeví, až když je ten nárůst značný. Tolik o současné ceně ropných paliv, momentálně dělá kolem 25 Kč u čerpacích stanic, ještě je tu uhlí, které na konečném trhu vidíme za asi korunu – dvě za kilogram. Z uhlí vyrábíme elektřinu, ale procesem, který nedoznal změny už hodně dlouho, stále připomíná parní stroj. Dá se jím i topit a je příjemným překvapením, že se to zase až tak často neděje, přes onu nízkou cenu.
Informace o ceně, také o výhřevnosti, kterou řeším níže, najdete na:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Benz%C3%ADn
A já se vás nyní pokusím opět přesvědčit, že právě cena paliv je to, co leží na dně celého našeho globálního ekologicko – ekonomického problému.
Skutečná hodnota energie
HODNOTA paliv se totiž s jejich cenou ani zdaleka nekryje. Možné jsou dva pohledy – za prvé řekněme ekonomický (selský, nazývám ty věci jako sedlák, chcete-li) – v jednom litru benzínu je na 10 tis kcal, je to energie, která se koncentrovala po tisíciletí a 25 Kč za tolik energie je hodně málo. Jde mi o to, co lze z jednoho litru/kilogramu získat. Všechny ostatní energie, které jsou k mání, vycházejí dráž (pokud se nedotují). Na to, že se za skutečnou hodnotu fosilních paliv neplatí, ukazuje nutnost dotovat obory stále závislé na energii slunce – zemědělství, lesnictví či alternativní energetiku. Dnešní rozdíl v ceně by se dal přirovnat k rozdílu ceny mezi kradeným autem a autem ze salónu. Které bude levnější? A proč?
Další náklady spojené s pálením fos. paliv
Pak je tu hledisko druhé – ekologické. Jde o to, že v dnešní nízké ceně nejsou zahrnuty takzvané externality, věci, které na první pohled nevidíte, ale taky s pálením fos. paliv souvisí a někdo za ně platí, nebo jednou platit bude, tedy: působení nezvratných klimatických změn, znečištění, ubývání zásob. Pokud jedinec spálí litr benzínu, má z toho on sám prospěch, ale všichni okolo něj tratí. Jejich prostředí se stalo hlučnější, špinavější a naše děti přišly o další část té úžasné energie, co jí tu máme k mání. Typickou externalitou třeba budou lidé s dýchacími potíži bydlící ve velkém městě, zatímco ti, kdo jim ty potíže působí, bydlí na čistém vzduchu někde za městem, za léčení pak platí všichni dohromady. I tu je dopad omezení spotřeby neobnovitelných paliv vyčíslitelný – méně zdravotní péče, delší a zdravější život, zdravější krajina, příjemnější města.
Nejhorší je, že na planetě dochází v důsledku pálení fosilních paliv ke změně klimatu. Někdo to popírá, já ze svého selského rozumu v tom mám jasno: tato planeta je uzavřený cyklus, nic z ní nezmizí a pokud spálíte něco, co od své deponace v druhohorách nebylo v cyklu, opět to do tohoto cyklu navrátíte. Tedy my si tu vytváříme klima, ve kterém žili ještě dinosauři – teplé a plné pro člověka (a ostatní současné organizmy) jedovatých látek. A pokud by se nám povedlo klimatické změny omezit, bude to mít kladný ekonomický i sociální dopad naprosto nevyčíslitelný.
Dopady zdražení
Rozdíl ceny mezi manuální prací lidskou a prací strojů by se zmenšil. Což znamená, že by se zase vyplatilo věci opravovat, udržovat, naopak by se už nevyplatilo vyrábět laciné poruchové cetky. Některé věci by zase dělali lidé místo strojů. Takže výsledek? Nebude vidět hned, ale dlouhodobě: více zaměstnaných – míň plateb na podpory a spokojenější dělný lid, kvalitnější zboží, rozumnější nakládání surovinami, mizení dotací – lesnictví i zemědělství se dovedly uživit v každé době. Také alternativní zdroje energie se uživí samy.Zajímavé je, že i naše finančnictví po tom volá, i náš rozpočet tvoří závratné dluhy a dokazuje, že něco není v pořádku. A pokud na vrcholu své výkonnosti takto hospodaříme, jak to bude potom, víte, k čemu se tím zavazujeme? Kdo ty dluhy zaplatí? Samozřejmě nikdo, těch dluhů nás zbaví obrovská inflace, tedy rozvrat hodnot. Aby ne, když hlavní vstup do ekonomiky – paliva (díky nimž vše vzniká) – se neprodává za skutečnou cenu, pak hodnota všeho už je jenom relativní. My vytváříme svět, který je dlouhodobě bezcenný.
Jaké zdražení
O zvyšování ceny paliv jsem poprvé četl u Erazima Koháka, zmínka je např. v E. K., Zelená svatozář str. 149. Jde o to, že v ceně by měly být zahrnuty všechny externality, aby za ničení životního prostředí platili ti, kdo ho působí. Taky by mělo dojít k cenovému vyrovnání s ostatními energiemi, aby náš systém byl opět tržní (nevím, jak ho chcete nyní nazývat tržní, když za externality ani za skutečnou hodnotu paliv se neplatí takřka nic, takže třeba zemědělství je úplně mimo ekonomickou hru a na fungování zbytku hospodářství doplácejí děti, lidé produktivní i staří, také lidé v okrádaném třetím světě a také životní prostředí. Myslím, že budoucnost najde mnohem přiléhavější název, než název "tržní").
Kohák došel k ceně přes 100 Kč, ale snad by to nemuselo být tolik. Pomalým zdražováním fosilních paliv bychom nakonec našli optimální hranici (alespoň takovou, aby mohlo konkurovat slunce, o tvorbě fondů použitelných proti glob. oteplování či nemocem si iluze nedělám). Výsledek? Mizení deficitu státního rozpočtu, kvalitnější produkce, omezení zbytečných jízd autem, rozvoj hromadné dopravy, úspory na všech frontách… žádné další zabetonovávání a zaasfaltovávání Země, silnice by zůstaly těm, kdo na to mají (bohatým) a těm, kdo je skutečně potřebují (živnostníkům, manažerům, zdravotníkům…). Už dnes například některé firmy účtují 10 Kč za km svým zákazníkům, běžné je 6 Kč, 4 auto a 2 PHM, tedy už dnes mají některé firmy rezervu 4 Kč, což odpovídá trojnásobnému zdražení. I ve výrobě aut, kde dnes vidíme zázračné zlevňování – to se pouze snižuje zisk výrobců. Tvrdím, že ty peníze okolo nás jsou i dnes, jen jich potom méně bude proudit do vybraných soukromých kapes. Také se přestane vyplácet přepravovat i základní zboží na obrovské vzdálenosti, což je ovšem zase spíš naděje, nežli nevýhoda. Zdražením bychom začali regulovat rozpočtové deficity a došlo by k rozvoji alternativních technologií a strategií.
Závěrem
Vidět, že náš systém je disfunkční a volá po změnách, není těžké. Zásadní problémy se vynořují ze všech stran. Kdo se ho dosud zastává jsou ti, kterým se podařilo dostat nejblíže ke zdrojům. Ty nezajímá nic jiného, než oni sami a jejich zisk, přesně jak tomu učí naše techo a byrokratická společnost. Dále systému napomáhá, řečeno s Masarykem, lokajský návyk – šplhnout si u vrchnosti a kálet na ty vystupující z řady. A také to, že o tom lidé slyšet nechtějí. Stávající systém však viditelně znamená značné bohatnutí úzké skupiny jedněch na úkor druhých, přírody a naší budoucnosti. Právě tento systém míří k chudnutí většiny a diktátorům (třeba vyšlým z vrstev oněch megemocných a superbohatých), právě tento systém užívá ke svému udržení populizmus či rovnou lhaní.
Hlas jako je tento zněl dosud jen úplně na okraji, není populární a nenabízí jednoduchá řešení. Jistěže by realizací mých návrhů došlo ke zdražování, nejspíš k celé změně hodnot, ovšem to pro mě není obava, ale naděje. Možná přijít o nějaké výhody svého dolce vita by z nás zase udělalo víc lidi, ne jako dosud porouchané stroje na peníze a moc, deroucí se ke zdrojům. Právě na zdrojích je celé naše bytí vybudované, jsme civilizace, která má své základové pilíře uložené v mazlavé směsici odumřelých organizmů. To je zakotvení velmi vratké, proto píši tento článek.Je to na nás, jen na nás, jestli jsme schopní přenést se myšlenkami do nové, rozumné éry, nebo jen sedíme na zadku a s ústy narvanými k prasknutí blbě nadáváme! Já stále věřím, že jsme.