Reklama
 
Blog | Tomáš Gottstein

Zimní krajinou

To je paráda, tolik sněhu! Koukám z okna a v duchu si říkám: víc, jen víc! A sníh padá, jakoby mě slyšel. Po několika dnech sněžení ustává a všude leží závěje sněhu. Šance projet na běžkách náš jindy sněhem sporý kraj nastává!

Vytahuji běžky, hůlky, vosky. Na teploměru je -5o C, tak to bude na modrý vosk, vhodný na nový suchý sníh. Pokud je sníh zralý zrovna na tenhle vosk, je to vždycky dobré, do kopce drží a z kopce jede, není potřeba mazání nějak složitě kombinovat. Ještě máznu kraje skluznice sjezdovým voskem, navleču se do svého sportovního skafandru, do batohu dám pár jabek, vodu a mapu a můžu vyjet. Doprovodí mě můj velký černý pes.

Rovnou za městem začíná les a v něm pár značených běžeckých tratí, kde vidím zapadanou stopu. Těmi se ale nedám, jde mi dnes o výlet do divočiny a bez lidí. Nesněží, nefouká, všude je ticho a mrtvo, sníh leží na větvích stromů a ohýbá je. V čerstvém sněhu nejsou zatím vidět stopy zvířat ani lidí. Razím stopu, cesta mě táhne, tak šlapu, co to dá. Pohyb lyží zní vššš – vššš, do toho krátká rip – rip hůlek za mnou, teplo je mi tak akorát, skafandr funguje, překonávám první kilometry.

Po hrázi rybníka se dostávám k plotu se zavřenou bránou, nalevo je silnice. Naštěstí je rybník trochu upuštěný, tak k němu sjedu podél plotu a tudy plot obejdu. Jsem v chráněném území, kam byl dřív zakázaný vstup. Dnes není, ale ten plot tu zůstal. Do tohohle vyprávění by se teď hodilo vidět volavku stojící nehnutě v rákosí, bohužel nikde žádná nebyla. Asi o dva kilometry dál přecházím silnici a tím se ocitám ve vojenském prostoru. Od dětství jsme sem chodili na houby, těch tu rostla vždycky fůra a málokdo je sbíral. Pamatuji si, jak jsme se u téhle cesty schovávali před tankem, nejspíš ruským, který po ní jel. Kdo tudy projížděl autem, nesměl zastavovat a na civilních mapách byla vyznačena jen veliká zelená plocha bez cest.

Reklama

Opouštím cestu a mířím strmě vzhůru. Asi po dvou stech metrech jsem o sto padesát metrů výš, okolo mě je vzrostlý bukový les. Je tu citelně chladněji. Dávám si svačinu, tedy dvě jablka, vodu a hlt hruškovice. Dřív jsem používal jontové nápoje a energy tyčinky, ale jednou jsem po nich (po delším užívání) zkolaboval, tak dnes už jím jen zdravé věci. Takovouhle výpravu dnes už stejně neberu jako způsob, jak sám sebe dohonit a předhonit, ale jako cestu k očištění.

Stojím ve vysokém starém lese a kolem mě je spousta pohybu, buky měly velmi dobrou úrodu bukvic a v jejich korunách lítají a cvrlikají stovky ptáků, sníh je na zemi pod nimi rozrytý a jsou vidět i myší díry. Jednu myš i zahlédnu, pro vyprávění by bylo fajn říct, že jí pes během mojí svačiny chytil, no ale nechytil, i když se o to snažil. Dál má cesta vede hlubokým sněhem traverzem na svahu, v jednom místě musím objet zlomený buk a to mě vytlačí nad sráz, najedu pod sněhem na kořen a po něm mi ujede lyže… šupem sjedu tak o metr níž, ale ustojím to!

Má cesta dál vede kus po vrcholcích místního pohoří, po asfaltové lesní cestě, kterou bohužel prohrnuli a všude koukají kamínky a listí. Ptákům se to ale líbí a hrabe jich tu na cestě spousta. Jedu a lyže dělají škrrrrt škrrrrt po kamíncích, nejradši bych teď letěl… No pak jsem sjel zase dolů, podél převisu parádním šupem, kousek jel jako vlak po projeté stopě, dojel k jinému jezeru a na jeho břehu objevil obydlený sud (velký sud naležato, k němu přistavěná bouda tak dva na dva metry, ze sudu kouká do strany malinký komínek a čmoudí), oklepal jsem hůlkou pár malých boroviček, tak je třeba sníh nezláme, až začne tát; namočil lyže při pokusu přejet rybník a musel je pak namrzlé škrábat… stmívalo se a vzduch voněl vodou, trochu jako na jaře… podruhé jsem lyže škrábal kvůli zkratce přes močálek… no a za tmy jsem byl zase doma. Naprosto vyčerpaný, ale šťastný.

Zítra jedu znova, protože situace se musí využít, dokud to jde. Možnost zaběhat si mým krajem na běžkách je jedinečná.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama